Absolventská práce nebo maturitní projekt dokáže nahradit celou školní část maturity projektem, který vás může skutečně bavit a umožní vám ukázat, co doopravdy umíte. Taková práce představuje spojení teorie s praxí – dává prostor pro vlastní nápady, kreativitu i zodpovědnost. Součástí celého procesu je ale nejen samotné vypracování projektu, ale také jeho veřejná prezentace před maturitní komisí, která tvoří důležitou část obhajoby.
Jak prezentovat absolventskou práci?
Na této stránce proto najdete ukázku studentské prezentace doplněnou o přepis toho, co by bylo vhodné při obhajobě říct. Každý slide představuje jednu část výkladu a text pod prezentací vám umožní sledovat, jak logicky navazovat jednotlivé části své řeči, jak pracovat s tempem, hlasem a strukturou textu. Tato forma je ideální inspirací pro všechny, kteří se chtějí naučit mluvit jistěji, plynuleji a srozumitelně o svém tématu před komisí, ale třeba i přáteli nebo kolegy.
1. slide – úvodní
Dobrý den, jmenuji se [Jméno] ze třídy [XY] a rád/a vám představím svou absolventskou práci na téma Prevence dekubitů u dlouhodobě ležících pacientů. Tohle téma jsem si vybral/a proto, že dekubity nejsou jen „ošetřovatelský problém“ – jsou to bolestivé, často zbytečné komplikace, které prodlužují hospitalizaci, zvyšují riziko infekcí a zásadně snižují kvalitu života. Navíc jsou ukazatelem kvality péče: když se dekubity v zařízení objevují, dopadá to nejen na pacienta a rodinu, ale i na pověst oddělení a na rozpočet. Mým cílem bylo ukázat, že systematická, každodenní prevence funguje, a že i relativně jednoduché kroky – pokud se dělají poctivě a jednotně – mohou významně snížit výskyt nových dekubitů.
2. slide
Na tomto slidu bych vám ráda stručně ukázal/a, jak bude má prezentace probíhat.
Nejprve představím cíl práce a hlavní výzkumné otázky, které jsem si stanovil/a.
Poté krátce shrnu teoretickou část, jen v klíčových bodech – vysvětlím, co to dekubit je, proč vzniká a jaké jsou hlavní rizikové faktory.
Následně přejdu k praktické části, kde popíšu prostředí, tedy oddělení následné péče, metodiku sběru dat a samotnou intervenci, tedy prevenční balíček, který jsem v rámci projektu zavedla.
Poté se podíváme na výsledky – včetně přehledných grafů a čísel, které ukazují dopad zavedených opatření.
Na závěr shrnu hlavní doporučení pro praxi, zmíním limity práce a krátce zodpovím případné dotazy.
3. slide
Než se dostanu k praktickým výsledkům, krátce shrnu cíl a výzkumné otázky. Hlavní cíl bylo ověřit, zda zavedení jednoduchého prevenčního balíčku u rizikových pacientů sníží počet nově vzniklých dekubitů a zlepší klíčové procesy, především pravidelné polohování a kvalitu dokumentace.
Konkrétně jsem si položil/a tři výzkumné otázky:
Za prvé: sníží prevenční balíček incidenci nových dekubitů v daném období?
Za druhé: pomůže profylaktické krytí na kříž a paty u vysoce rizikových pacientů omezit začínající kožní léze?
A za třetí: zlepší se po zavedení balíčku dodržování polohování a vedení dokumentace?
Na dalším slidu si vysvětlíme, proč je téma dekubitů tak důležité.
4. slide
Dekubity nejsou pouze ošetřovatelským problémem. Jsou to komplikace, které prodlužují hospitalizaci, zvyšují riziko infekcí a mohou vést až k závažným celkovým komplikacím.
Zároveň představují zbytečné utrpení pacienta, finanční zátěž pro systém a někdy i selhání v ošetřovatelské praxi.
Proto je prevence tak zásadní – je účinnější, levnější, a hlavně humánnější než léčba už vzniklých dekubitů.
Na dalším slidu se krátce podíváme na to, jak vlastně dekubit vzniká a jaké jsou jeho hlavní rizikové faktory.
5. slide
Dekubit, neboli poškození kůže tlakem, vzniká kombinací tlaku a smyku, typicky nad kostními výčnělky – v oblasti kříže, pat, kyčlí, lopatek nebo týlu.
Když je tlak delší dobu vyšší než kapilární perfuzní tlak, dochází k ischémii a buňky odumírají.
K poškození přispívá i mikroklima – vlhkost a teplo kůži oslabují, inkontinence ji maceruje.
A velkou roli hraje stav pacienta: imobilita, věk, malnutrice, dehydratace, anémie, diabetes, poruchy citlivosti…
Proto ani jedno opatření samo o sobě nestačí; účinná prevence je balíček navzájem provázaných kroků.
Na dalším slidu se podíváme na to, jak se dekubity klasifikují podle závažnosti a proč je důležité zachytit je včas.
6. slide
Klasifikace stupňů poškození, kterou používáme podle EPUAP/NPIAP, jde od prvního stupně – tedy nevyblednutelný erytém – až po čtvrtý stupeň s postižením svalů a kostí.
U prevence je nejcennější zachytit změny co nejdřív, reagovat změnou zátěže, polohy, mikroklimatu a podpory kůže.
Smyslem mé práce ale nebyla léčba vzniklých ran, nýbrž předcházení jejich vzniku u ohrožených pacientů.
Na dalším slidu se tedy přesuneme už k praktické části a ukážeme si, jak jsem svou práci postavil/a a co přesně jsem ověřoval/a v praxi.
7. slide
Do sledování jsem v období jednoho měsíce zahrnul/a dvacet osm pacientů starších osmnácti let, s hospitalizací minimálně sedm dní a s prokazatelnou imobilitou či výrazným omezením mobility.
Při příjmu jsem u všech vyhodnotil/a riziko Bradenovou škálou; skóre dvanáct a méně jsem považoval/a za vysoké riziko.
8. slide
To, co následovalo, byl prevenční balíček – tedy sada kroků, kterou dostal každý pacient s vysokým rizikem:
- Polohování každé dvě hodiny podle individualizovaného plánu, s povinným záznamem do polohovacího archu.
- Dynamická antidekubitní matrace pro všechny s Bradenovým skóre dvanáct a méně.
- Profylaktické silikonové krytí v oblasti kříže a pat od přijetí.
- Denní kontrola kůže se zvláštním důrazem na rizikové oblasti; u inkontinentních bariérová ochrana.
- Nutriční screening, tedy MNA, s indikací nutričních drinků při riziku malnutrice.
- Krátká instruktáž personálu k vedení polohovacích archů a k jednotnému používání krytí.
Současně jsem sbíral/a data: počty nových dekubitů, jejich lokalizaci a stupeň, dodržování polohování, tedy kontrola archů, a kvalitu dokumentace prevence v ošetřovatelské dokumentaci.
Aby bylo s čím porovnávat, vzal/a jsem si k ruce i měsíc před intervencí, konkrétně únor, kdy prevenční balíček zaveden nebyl.
Na dalším slidu už se podíváme na konkrétní výsledky, které jsem během projektu zjistil/a.
9. slide
Jaké byly výsledky? V měsíci před zavedením balíčku vzniklo na oddělení šest nových dekubitů u pěti pacientů.
V měsíci během zavedeného balíčku vznikly dva nové dekubity u dvou pacientů.
To znamená pokles incidence zhruba z dvaceti jedna celých čtyř procent na sedm celých jedna procenta v souboru dvaceti osmi osob.
10. slide
Pokud se podíváme na proces, dodržování polohování podle archů vzrostlo zhruba ze čtyřiceti procent na osmdesát pět procent.
A stejně tak se zlepšila kvalita dokumentace – pravidelné záznamy o stavu kůže, použitých krytích a o nutričním screeningu.
Lokalizačně se nové dekubity v období bez balíčku objevovaly nejčastěji na kříži a patách; v období s balíčkem se objevily dva případy druhého stupně – jeden na patě, jeden v oblasti lopatky.
Tahle čísla sama o sobě vypadají jednoduše, ale ve skutečnosti za nimi stojí hodně drobné každodenní práce: disciplinované polohování, kontrola kůže „každý den, každé rizikové místo“, bariérové přípravky, vyžádání vhodné matrace, ale taky motivace směny polohovací arch opravdu vyplnit, ne až „zpětně večer“.
Zavedli jsme proto krátké, konkrétní instrukce: kdy zapisovat, kde arch leží, kdo je za něj v dané směně zodpovědný.
Na první pohled to jsou drobnosti, které ale přinesly rozdíl v procesech – a na výsledcích je to vidět.
11. slide
Aby to nezůstalo jen u čísel, přidám tři krátké kazuistiky ilustrující, co prevenční balíček umí – a kde jsou jeho limity.
První kazuistika – paní A. H.
Byla to imobilní pacientka po cévní mozkové příhodě, inkontinentní, s rizikovou výživou, Braden deset bodů – tedy opravdu vysoké riziko.
Nasadili jsme dynamickou matraci, profylaktická krytí kříže a pat, polohování po dvou hodinách, bariérovou péči a nutriční podporu.
Po dvaceti osmi dnech nevznikl žádný dekubit.
Drobné začervenání na patách se objevilo, ale díky včasnému záchytu a úpravě polohování neprogredovalo.
To je ukázka, že když se všechny prvky balíčku spustí hned a drží se každý den, efekt je velmi dobrý i u vysoce rizikového pacienta.
Druhá kazuistika – pan J. M.
Po ortopedickém výkonu, střední riziko, spolupracující.
Přes den výborná spolupráce, ale v noci si opakovaně držel nevhodnou polohu na zádech s tlakem v oblasti lopatky.
Dvanáctý den se objevil dekubit druhého stupně v oblasti lopatky.
Po korekci polohování a nasazení léčby krytím se stav stabilizoval a neprogredoval.
Tahle kazuistika je důležitá připomínka, že i při zavedené prevenci může dekubit vzniknout, pokud byť několik hodin držíme „špatnou“ polohu – často mimo vědomou kontrolu pacienta.
O to důležitější je noční kontrola a edukace, někdy i jednoduchý „připomínkový“ systém pro směnu.
Třetí kazuistika – paní M. K.
Dlouhodobě nemocná, výrazná podvýživa, BMI šestnáct, dehydratace, Braden devět bodů.
I přes kompletní balíček došlo k rozvoji dekubitu třetího stupně na kříži a průběh byl komplikovaný.
Tady je limit prevence vidět jasně: když je celkový stav pacienta těžce nepříznivý – malnutrice, renální insuficience, slabost – riziko nelze zcela vynulovat.
O to důležitější je časný záchyt, pečlivá dokumentace a mezioborová spolupráce, včetně nutriční intervence.
Na dalším slidu si ukážeme, jak důležitá je součást prevence, která se často podceňuje – a to práce s rodinou pacienta.
12. slide
Součástí prevence je také práce s rodinou.
Během projektu jsem zařadil/a krátké edukace při návštěvách – jednoduchý leták s pravidly prevence, ukázka rizikových míst, smysl polohování, hydratace a hygieny, kdy upozornit personál.
Většina rodin reagovala pozitivně: jednak se cítí užitečně, jednak často zachytí něco, co by mohlo uniknout – například drobné začervenání.
Zapojení rodiny má význam i psychologický: snižuje bezmoc a zvyšuje důvěru, že „víme, co děláme“.
Do budoucna bych podobnou edukaci doporučil/a jako součást standardního postupu, zejména u pacientů přecházejících domů.
13. slide
Co z toho plyne pro praxi?
Za mě několik konkrétních doporučení.
Za prvé: jednotný standard prevence na oddělení.
Ne „jak kdo stihne“, ale jasný balíček, jasná odpovědnost a stejné postupy napříč směnami.
Za druhé: screening rizika u příjmu a při změně stavu – Braden je rychlý a známý, důležité je používat ho konzistentně.
Za třetí: dostupnost pomůcek – dynamické matrace a profylaktická krytí pro vysoce rizikové, plus jednoduché polohovací pomůcky.
Za čtvrté: výživa a hydratace – základní MNA screening a jasný „trigger“ pro nutriční podporu.
Za páté: pravidelné miniškolení personálu a zapojení rodin krátkou, srozumitelnou edukací.
A za šesté: dokumentace jako nástroj kvality – polohovací arch není „papír navíc“, ale prostředek, jak držet proces a zpětně vyhodnocovat, co funguje a co je potřeba posílit.
14. slide
Abych byl/a férový/á, moje praktická část má i limity: sledování trvalo čtyři týdny a proběhlo na jednom oddělení s dvaceti osmi pacienty.
To znamená, že výsledky nelze mechanicky zobecnit na všechna zařízení.
Bral/a jsem v úvahu i to, že samotné spuštění projektu zvýšilo pozornost personálu – tedy existuje efekt „novinky“.
Přesto si myslím, že data ukazují směr a že i malé organizační změny mohou mít viditelný dopad.
Další krok by byl prodloužit sledování na delší období, zapojit více oddělení a vyhodnocovat i nákladovou efektivitu jednotlivých prvků balíčku – například profylaktických krytí.
Závěrem bych to shrnul/a do tří vět.
Za prvé: většině dekubitů lze předejít, pokud je prevence systematická, důsledná a mezioborová.
Za druhé: jednoduchý prevenční balíček – hodnocení rizika, polohování, matrace, profylaktická krytí, péče o kůži a základní výživa – významně snížil výskyt nových dekubitů v mém měsíčním sledování a zlepšil procesy na oddělení.
A za třetí: prevence není jen odborná povinnost, je to i projev respektu k pacientovi a jeho důstojnosti – a současně nejrozumnější cesta z pohledu nákladů a reputace zařízení.
15. slide
Děkuji vám za pozornost.
Rád/a zodpovím dotazy k metodice, k limitům i k tomu, jak by se dal balíček rozšířit o další prvky – třeba o systém digitalizovaných polohovacích archů nebo o standardizovaný edukační balíček pro rodiny, který by pacient dostal při příjmu i při propuštění do domácí péče.
Pokud budete chtít, můžu také krátce ukázat, jak vypadá vyplněný polohovací arch a prevenční karta, které jsou součástí příloh práce, a vysvětlit, jak jsme s nimi na oddělení prakticky pracovali den po dni.